Posledni den v Seattlu

Dnesek je posledni den v Seattlu. Rano jsme se odhlasili z hotelu a nechali si veci na recepci a vyrazili do centra deni. Chtela jsem Adama vzit na vyhlidku, kterou mi doporucil pruvodce z predesleho dne. V Seattlu dominuje vyhlidkova vez "Needle tower", za kterou se plati $26. Vetsina turistu vsak netusi, ze se muzou kochat vyhledem z 76. patra nejvyssi budovy Seattlu za $12. A uz jen malo kdo se dovi, ze v teto budove je 40. patro, ktere je stale vyssi nez Needle tower a je ZADARMO. Proc? Nejaky napad? Zcela poeticke pro Seattle. Ve 40. patre sidli Starbucks:) 

Po pokochani vyhledem jsme se vydali do vyhrateho centra mesta smer Pike Market. Ukazala jsem Adamovi dalsich par tipu od meho popularniho pruvodce. Ochutnali jsme mrazeny jogurt a Peprovo brusinkovou marmeladu. Naposled jsme se podivali na slavne "vrhace ryb".  Nakoupili jsme par darku a obdivovali umeni mistnich mladych umelcu prodavajici sve originalni sperky, obrazy, obleceni a mnoho dalsich. 

Svet je maly a uprostred tech mracen lidi potkal Adam svoji znamou ze Seattlu, ktera byla zrovna na ceste za svoji kapelou. Jake prekvapeni bylo pro me, ze ta slecna byla soucasi uzasne kapely hrajici ten den pred nejstarsim Starbuckem. Jaka cest pro umelce stat se soucasti silenstvi kolem tohot obchudku, ktery stale obklopuji nekonecne fronty zakazniku, kteri touzi po jedinecnem a originalni kave, prazene pouze v tomto puvodnim a nejstarsim Starbucsu vubec. 

Cas dnes letel jak o zavod a tak jsme po 12.30 museli pospichat smer nas motel, abychom stihli vlak do Portlandu. Adam odmitl svezeni autem a chtel mit zazitek z vlaku. Ja rozhodne jizdu vlakem neodmitnu a tak jsme ve 2 odpoledne nastupovali do vlaku, ktery nas 4 hodiny vezl do Portladskeho nadrazi, kde uz na nas cekala Rebecca s Charliem a Samem. 

Spolecne jsme zasli na veceri, jako obvykle mexicka restaurace, pak domu k Rebecce. Citila jsem se po zazitcich s Danielem jak kdybych jela domu. Myslim, ze jsem si vazila vseho co nam Rebecca a Paul zprotredkovali, ale asi ne dostatecne, protoze ted teprve citim po tech horsich dnech jak moc jsem stastna a vdecna, za to jak jsem se diky teto uzasne rodince citila. A Adamoci jsem neuveritelne vdecna, ze me sem vzal sebou.